ALCHYMICKÁ PEC

IKONA-Keine.png
ENGLISH

Jan Švankmajer je filmový tvorca a výtvarník, ktorý je pojmom nielen v krajinách bývalého Československa, ale na celom svete.

Film však nie je len prostým portrétom Jana Švankamajera. Dokumentuje život a proces tvorby v spoločnosti ATHANOR (čo je názov renesančnej alchymistickej pece), kde filmové diela Jana Švankmajera od počiatku devädesiatych rokov výhradne vznikajú. Hlavných postáv je preto viac. Medzi nimi i producent Jaromír Kallista, pre svoju praktickosť nedoceniteľný spolupracovník Tomáš Kalous a ďalší. Svojím spôsobom film bilancuje ich doterajšiu tvorbu, ale nemá byť v prvom rade zhrňujúcim dokumentom, ale živým situačným filmom. Má priniesť komplexný obraz o tvorbe jedného z najdôležitejších a v celosvetovom merítku aj najznámejšieho režiséra dnešnej doby.

Sme ponorení vo vnútri tvorivého procesu našich postáv. Chceme zachovať túto blízkosť a sprostredkovať ju divákovi. Sledujeme preto celý proces od príprav až po premiéru filmu HMYZ, a zároveň rozvíjame ďalšie línie, ktoré v duchu imaginácie dávajú filmovú tvorbu Jana Švankmajera do súvislosti s jeho voľnou tvorbou, myslením a reflexiou krízy euroatlantickej civilizácie. Podstatnú líniu vo filme tvorí aj Skupina českých a slovenských surrealistov, ktorá je Švankmajerovou druhou rodinou. Stretávajú sa v zámočku Horní Staňkov, ktorý Švankmajer vybudoval zo starej ruiny ako “surrealistickú tvrz”, ktorá je útočiskom jeho obsesií, autorových prízračných objektov a plná exponátov magického umenia z Afriky a Oceánie, ktoré Švankmajer vášnivo zbiera v duchu “kunstkomory” či kabinetu kuriozít z dôb renesancie a naväzuje na ňu svojou tvorbou analogickou s magickým prežívaním primívnych kmeňov uctievajúcich fetiš.

Vo filme sa režiséri Adam Oľha a Jan Daňhel opierajú o “Desatoro”, ktoré Jan Švankmajer napísal ako manifest svojej filmovej tvorby. V ňom určuje, ako pristupuje k filmu a čo je treba mať na pamäti ako univerzálne platné východiská. Je to kľúč k pochopeniu jeho zásad, ktorými sa vo svojej tvorbe riadi. Filmový dokument je dialógom s týmto desatorom a tematizuje proces tvorby, permanentnej hry a nikdy nekončiaceho procesu oslobodzovania v zmysle “možné proti skutočnému”:

Desatero

1. Měj na paměti, že poezie je jen jedna. Protikladem poezie je profesionální odbornictví. Než začneš točit film, napiš báseň, namaluj obraz, slep koláž, napiš román, esej apod. Protože jedině pěstování univerzality ti zajistí, že natočíš dobrý film.

2. Cele se poddej svým obsesím. Stejně nic lepšího nemáš. Obsese jsou relikty dětství. A právě z hlubin dětství pocházejí ty největší poklady. Tím směrem je třeba mít stále bránu otevřenu. Nejde o vzpomínky, jde o pocity. Nejde o vědomí, jde o nevědomí. Nech tuto podzemní řeku volně protékat svým nitrem. Soustřeď se na ni, ale zároveň se maximálně uvolni. Když natáčíš film, musíš být celých 24 hodin v tom. Potom se všechny tvé obsese, celé tvé dětství přestěhuje do filmu, aniž to vědomě postřehneš. A tvůj film se tak stane triumfem infantilismu. A o to jde.

3. Animaci používej jako magickou operaci. Animace není pohybování neživých věcí, ale jejich oživení. Lépe řečeno jejich probuzení k životu. Dříve než oživíš nějaký předmět ve filmu, snaž se ho pochopit. Ne jeho utilitární funkci, ale jeho vnitřní život. Předměty, zvláště ty staré, byly svědky různých dějů, osudů, které se do nich obtiskly. Dotýkali se jich lidé v různých situacích, ovládaní různými emocemi, a vtiskli do nich své psychické stavy. Jestliže chceš tyto jejich skryté obsahy zviditelnit prostřednictvím kamery, musíš jim naslouchat. Někdy i několik roků. Musíš se stát nejprve sběratelem, teprve potom filmařem. Oživení animací musí probíhat přirozeně. Musí vycházet z předmětů, ne z tvého přání. Nikdy předměty neznásilňuj! Nevyprávěj pomocí předmětů (objektů) své příběhy, ale jejich příběhy.

4. Stále zaměňuj sen za realitu a naopak. Neexistují žádné logické přechody. Mezi snem a realitou je jen jeden nepatrný fyzický úkon: zvednutí nebo zavření víček. U denního snění pak odpadá i ten.

5. Jestliže se rozhoduješ, čemu dát přednost, zda pohledu oka nebo zážitku těla, dej vždy přednost tělu, protože hmat je starší smysl než zrak a jeho zkušenost je fundamentálnější. Navíc oko je v současné audiovizuální civilizaci značně unavené a „zkažené“. Zkušenost těla je autentičtější, nezatížená dosud estetizací. Úběžníkem, který ovšem nesmíš ztratit ze zřetele, je synestézie.

6. Čím hlouběji jdeš do fantastického děje, tím musíš být realističtější v detailu. Tady je potřeba se plně opřít o zkušenost snu. Neboj se „nudné popisnosti“, pedantické posedlosti „nedůležitým detailem“, dokumentárností, chceš-li přesvědčit diváka, že co vidí ve filmu, se ho týká, že nejde o něco mimo jeho svět, ale o to, v čem je až po uši, aniž by si to uvědomoval. O tom ho musíš pomocí všech triků, které ovládáš, přesvědčit.

7. Imaginace je subverzivní, protože staví možné proti skutečnému. Proto používej vždy tu nejzběsilejší imaginaci. Imaginace je největší dar, který lidstvo dostalo. Imaginace polidštila člověka, ne práce. Imaginace, imaginace, imaginace…

8. Zásadně si vybírej témata, ke kterým máš ambivalentní vztah. Ta ambivalence musí být dostatečně silná (hlubinná), nezvratitelná, abys mohl kráčet po jejím ostří a nepadat na jednu nebo druhou stranu, nebo naopak padat na obě strany zároveň. Jedině tak se vyhneš největšímu prohřešku: filmu a la teze.

9. Pěstuj si tvorbu jako prostředek autoterapie. Tento antiestetický postoj totiž přibližuje tvorbu k branám svobody. Jestliže má tvorba vůbec nějaký smysl, tak jedině ten, že nás osvobozuje. Žádný film (obraz, báseň) nemůže osvobodit diváka, jestliže tuto úlevu nepřináší také samotnému autorovi. Všechno ostatní je věc „obecné subjektivity“. Tvorba jako permanentní osvobozování.

10. Dej vždycky přednost tvorbě, kontinuitě vnitřního modelu nebo psychického automatismu před nápadem. Nápad – a to i ten nejlepší – nemůže být dostatečným motivem k usednutí za kameru.
— Jan Švankmajer

Tvorcovia

Adam Oľha, réžia a kamera

Jan Daňhel, réžia a strih

Jakub Halousek, kamera

Tomáš Potočný, zvuk

Ivo Špalj, zvukový majster

Zuzana Mistríková, producentka

Ľubica Orechovská, producentka

Jaromír Kallista, producent

Film vzniká v česko-slovenskej koprodukcii spoločností PubRes (SK) a ATHANOR (CZ).


film vzniká s finančnou podporou